Jaký je rozdíl mezi velkochovem a malochovem nebo-li rodinnou chovatelskou stanicí?

Obecně se dá říci, že kde je hodně chovných zvířat, je to velkochov. Nikde ale není dáno, při jakém množství psů malochov končí a začíná velkochov. Pro někoho je 20-30 psů pro chovatelský program a záměr málo, pro někoho jiného jsou i tři psi hodně. Ve své podstatě, každý dobrý chovatel, kterému na daném plemeni záleží a chce v chovu něčeho dosáhnout má hned několik krycích psů a fen, mnohdy importovaných ze zahraničí, nejen z důvodu určitého typu, ale především krevní zajímavosti.

Velkochov:

Takovým chovem označujeme komerční chov o zisku, proto takový chov má velké množství chovných zvířat čítaje i stovky chovných jedinců.

Zájmový chov, malá rodinná chovatelská stanice:

U malochovu se předpokládá, že chovných jedinců není mnoho. K takovému účelu může postačit jen několik psů, ale i pouze jeden jedinec. Ten, kdo chce však v chovu něčeho dosáhnout, ať už se jedná o typ, povahu a podobně musí vlastnit a do chovatelského programu zařadit hned několik jedinců, neboť v opačném případě není možno vyřadit jedince, kteří do chovu nejsou z důvodu stavby těla, povahy nebo špatných zdravotních výsledků v dospělosti vhodní. Majitelé např. jedné nebo dvou fen nemohou udělat selekci, neboť by neměli možnost vyřadit tyto jedince (žádné produktivní zvíře by jim k chovu nezbylo), a proto pak produkují štěňata jen na těchto fenách nebo psech, byť by po zkušenostech věděli, že genetický materiál u daných zvířat není k další reprodukci vhodný. Takový chov pavažujeme za pouhý amaterismus! Ne nadarmo vlastní např. i mnoho nejlepších celosvětově uznávaných rozhodčích výstav psů a chovatelů ve svých chovatelských stanicích desítky chovných jedinců. Všeobecně lze říci, že u takových a dlouholetých chovatelů má budoucí zájemce po zhlédnutí rozhodně větší přehled o plemeni, lepší výběr typu i genetické zajímavosti. Jen takový chovatel vám může nabídnout dlouholeté zkušenosti, variabilitu a profesionalitu. A u tak málopočetného plemene jako je právě tosa inu platí výše zmíněné dvojnásob!

Výběr štěněte

Při výběru štěněte velkého plemene bychom si měli být vědomi toho, že psi zvláště v období vývinu vyžadují kvalitní krmivo, přiměřenou péči, úzký kontakt s rodinou a láskyplnou důslednou výchovu. Nemůžeme-li psovi něco z toho poskytnout, měli bychom svoji pozornost raději upřít jinam. S koupí psa musí souhlasit všichni členové rodiny a všichni také musí být ochotni a připraveni se podílet na péči o něj. Nejsme-li si jisti, že chceme psa, máme pro to všechny předpoklady, a že všichni chceme právě toto plemeno, měli bychom si koupi štěněte raději rozmyslet.

Tosa patří i u nás mezi ty vzácnější plemena, počet zápisů tos v České republice za rok se v dnešní době pohybuje kolem stovky zapsaných jedinců. Znamená to, že je jen několik vrhů ročně, a rozhodneme-li se pro tosu, musíme se připravit třeba na cestu přes celou republiku. Přesto je rozumné zamyslet se při koupi štěněte i nad dalšími aspekty a s koupí štěněte raději nepospíchat.

Pro výběr štěněte jakéhokoliv plemene platí určité základní zásady. Štěně si vybíráme zásadně v místě, kde bylo odchováno. Nabídky chovatelů, že nám štěně vyberou a přivezou, bychom měli rozhodně odmítnout a zamyslet se i nad chovatelem. Při výběru štěněte se dobře soustředíme nejen na vyhlédnuté štěně, ale na celý vrh, matku a eventuálně ostatní psy. Máme-li pochybnosti o zdravotním stavu některého ze zvířat nebo dokonce některého štěněte, nebojíme se zeptat a dobře vážíme, jaké informace nám chovatel poskytnul. Štěňata ve vrhu by měla být čilá, veselá, přátelská, zvídavá, důvěřivá a otevřená. Výběru štěněte věnujeme dostatek času. Zvolené štěně by mělo mít jasný a čilý pohled, kladný vztah k lidem, čistou srst zvláště v okolí očí, čenichu, pohlavních orgánů a konečníku, mělo by být dobře živené, ale nepřekrmené, pohyblivé a veselé.

Při výběru štěněte se důkladně vyptáme, co štěně dosud dostávalo do misky, kdy bylo naposledy odčerveno, zda a čím bylo očkováno. Dobří chovatelé, kterým na jejich štěňatech záleží, nás pro první dny vybaví krmivem, na které je štěně zvyklé, oblíbenou hračkou štěněte, kusem přikrývky , na které štěňata líhala, aby si štěně do svého nového domova odnášelo známý pach z domova a nové prostředí pro něj nebylo tak stresující.

Při výběru štěněte je velmi důležitý výběr chovatele a prostředí, ze kterého štěně pochází. U chovatele se formuje budoucí vztah psa k lidem a štěně získává ty nejzákladnější předpoklady pro zdárný fyzický i psychický vývoj. Při návštěvě chovatele je proto třeba mít oči otevřené. První otázkou, kterou si položíme, by mělo být: chtěl bych já sám být štěnětem u takového chovatele? Odpovíme-li si na tuto otázku jednoznačně kladně, je nejdůležitější rozhodnutí při výběru za námi a můžeme se zaměřit na jiné věci.

V rodinném prostředí je štěně téměř nepřetržitě ve styku s člověkem a dětmi, dostává řadu nejrůznějších podnětů hned od útlého věku a přivyká soužití s člověkem. Takové štěně si nese do života přátelský vztah k lidem a díky podnětům je zvyklé správně a přiměřeně reagovat na běžné situace. To jsou pro život ty nejlepší předpoklady, a proto se na štěně z rodinného odchovu rozhodně vyplatí i počkat.

Chceme se předvést se svým psem na výstavách? Pak bychom se měli podrobněji zabývat nejen přímými předky štěněte, ale také sourozenci těchto předků a sourozenci ze starších vrhů po stejných rodičích.

Pomýšlíme-li o pozdějším využití psa v chovu, měli bychom se informovat ještě důkladněji. V takovém případě je totiž důležitý nejen exteriér a povaha daného jedince, ale také krevní zajímavost štěněte v rámci populace tos u nás. U feny musíme zvažovat, zda nese předpoklady úspěšného odchovu a zda budou její potomci v případě spojení s vhodným psem pro chov přínosem. U psa musíme hledat jedince nejen s potřebnými exteriérovými a povahovými předpoklady, ale současně také jedince dostatečně krevně zajímavého, aby ho chovatelé vyhledávali.

Základní schéma vakcinace u štěňat:

V 6 – 7 týdnů věku – první očkování proti psince a parvoviróze.

V 8 – 9 týdnů věku – přeočkování proti psince, infekčnímu zánětu jater, parvoviróze, parainfluenze a leptospiróze.

Ve 12 – 13 týdnů věku – přeočkování  proti psince, infekčnímu zánětu jater, parvoviróze, parainfluenze a leptospiróze.

Od 14. týdne věku – očkování proti vzteklině.

Přeočkování proti psince, infekčnímu zánětu jater, parvoviróze, parainfluenze a leptospiróze se provádí 1x ročně.

Očkování proti vzteklině se provádí podle druhu vakcíny tz. 1x za 1-3 roky.

Bonitace? Rozhodně ANO! Co vlastně znamená termín bonitace?

V krátkosti: termín bonitace znamená odbornou chovatelskou činnost, jejímž účelem je stanovit, do jaké míry odpovídá předvedený jedinec standardu daného plemene dle FCI a písemně zaznamenat podrobný popis exteriéru jako je celkový i podrobný vzhled, výška,  povaha psa/feny, pohyb, se všemi jeho přednostmi i vadami. Vše se zapisuje do speciálního bonitačního listu. Tyto záznamy o každém psovi/feně slouží dál jako informace pro chovatelské záměry chovatelů a také aby nedocházelo ke spojování jedinců se stejnými vadami. Bonitaci provádí výhradně aprobovaný rozhodčí pro plemeno a klubem pověření členové bonitační komise, kteří mají výborné znalosti o plemeni a chovatelské zkušenosti. Pro dobrého chovatele jako takového znamená shlédnutí bonitačního listu psa mnohem více, než předložení splněných šampionátů mnoha zemí. V posudkách z výstavy nenajdete podrobný popis ani charakteristiku a tak se klidně může stát, že i zvíře podprůměrných kvalit, obzvláště v dnešní době při velmi malé účasti tosa inu na výstavách psů, lehce splní šampionát, který ovšem zrovna u našeho plemene nemusí vůbec značit kvalitu daného jedince. V bonitačním listu co je psáno, je dáno a podloženo plnohodnotným odborným posudkem. Chovatel/majitel pak nemůže prezentovat své zvíře jako super psa, když má např. vadný chrup, chybějící zuby, špatné úhlení, postoj či pohyb a obzvláště prezentovat smyšlenou výšku (nebo váhu, což je dnes populární a lidi rádi přehání k nalákání případných zájemců), neboť je vše pečlivě zaznamenáno v bonitačním listu. Paradoxem je, že jen málokdo účastnící se se svým psem výstav bonitaci absolvuje, aby majitel mohl kvality svého psa řádně doložit. Což je smutné, když poslední dobou bývá trendem na vybraných výstavách zadat psům hodnocení zcela bez posudku. Osobně si myslím, že by bonitaci měl podstoupit každý, kterému na svých budoucích odchovech záleží, ať už výstavy psů absolvuje či nikoliv, protože písemně zaznamenaný bonitační list, který je dále využíván  k výběru chovného páru významně přispívá ke zhodnocení úrovně celkového chovu.