TOSA INU - Vybíráme štěně

Při výběru štěněte velkého plemene bychom si měli být vědomi toho, že psi zvláště v období vývinu vyžadují kvalitní krmivo, přiměřenou péči, úzký kontakt s rodinou a láskyplnou důslednou výchovu. Nemůžeme-li psovi něco z toho poskytnout, měli bychom svoji pozornost raději upřít jinam. S koupí psa musí souhlasit všichni členové rodiny a všichni také musí být ochotni a připraveni se podílet na péči o něj. Nejsme-li si jisti, že chceme psa, máme pro to všechny předpoklady, a že všichni chceme právě toto plemeno, měli bychom si koupi štěněte raději rozmyslet.

Tosa patří i u nás mezi ty vzácnější plemena, počet zápisů tos v České republice za rok dosud nikdy nepřekročil stovku a většinou se pohybuje jen kolem padesátky. Znamená to, že je jen několik vrhů ročně, a rozhodneme-li se pro tosu, musíme se připravit třeba na cestu přes celou republiku. Přesto je rozumné zamyslet se při koupi štěněte i nad dalšími aspekty a s koupí štěněte raději nepospíchat.

Pro výběr štěněte jakéhokoliv plemene platí určité základní zásady. Štěně si vybíráme zásadně v místě, kde bylo odchováno. Nabídky chovatelů, že nám štěně vyberou a přivezou, bychom měli rozhodně odmítnout a zamyslet se i nad chovatelem. Při výběru štěněte se dobře soustředíme nejen na vyhlédnuté štěně, ale na celý vrh, matku a eventuálně ostatní psy. Máme-li pochybnosti o zdravotním stavu některého ze zvířat nebo dokonce některého štěněte, nebojíme se zeptat a dobře vážíme, jaké informace nám chovatel poskytnul. Štěňata ve vrhu by měla být čilá, veselá, přátelská, zvídavá, důvěřivá a otevřená. Výběru štěněte věnujeme dostatek času. Zvolené štěně by mělo mít jasný a čilý pohled, kladný vztah k lidem, čistou srst zvláště v okolí očí, čenichu, pohlavních orgánů a konečníku, mělo by být dobře živené, ale nepřekrmené, pohyblivé a veselé.

Při výběru štěněte se důkladně vyptáme, co štěně dosud dostávalo do misky, kdy bylo naposledy odčerveno, zda a čím bylo očkováno. Dobří chovatelé, kterým na jejich štěňatech záleží, nás pro první dny vybaví krmivem, na které je štěně zvyklé, oblíbenou hračkou štěněte, starým svetrem nebo kusem přikrývky, na které štěňata líhala, aby si štěně do svého nového domova odnášelo známý pach z domova a nové prostředí pro něj nebylo tak stresující.

Při výběru štěněte je velmi důležitý výběr chovatele a prostředí, ze kterého štěně pochází. U chovatele se formuje budoucí vztah psa k lidem a štěně získává ty nejzákladnější předpoklady pro zdárný fyzický i psychický vývoj. Při návštěvě chovatele je proto třeba mít oči otevřené. První otázkou, kterou si položíme, by mělo být: chtěl bych já sám být štěnětem u takového chovatele? Odpovíme-li si na tuto otázku jednoznačně kladně, je nejdůležitější rozhodnutí při výběru za námi a můžeme se zaměřit na jiné věci.

V rodinném prostředí je štěně téměř nepřetržitě ve styku s člověkem a dětmi, dostává řadu nejrůznějších podnětů hned od útlého věku a přivyká soužití s člověkem. Takové štěně si nese do života přátelský vztah k lidem a díky podnětům je zvyklé správně a přiměřeně reagovat na běžné situace. To jsou pro život ty nejlepší předpoklady, a proto se na štěně z rodinného odchovu rozhodně vyplatí i počkat.

Chceme se předvést se svým psem na výstavách? Pak bychom se měli podrobněji zabývat nejen přímými předky štěněte, ale také sourozenci těchto předků a sourozenci ze starších vrhů po stejných rodičích.

Pomýšlíme-li o pozdějším využití psa v chovu, měli bychom se informovat ještě důkladněji. V takovém případě je totiž důležitý nejen exteriér a povaha daného jedince, ale také krevní zajímavost štěněte v rámci populace tos u nás. U feny musíme zvažovat, zda nese předpoklady úspěšného odchovu a zda budou její potomci v případě spojení s vhodným psem pro chov přínosem. U psa musíme hledat jedince nejen s potřebnými exteriérovými a povahovými předpoklady, ale současně také jedince dostatečně krevně zajímavého, aby ho chovatelé vyhledávali.