Tosa inu – zdraví

TOSA INU- ZDRAVÍ

Chov tos je v Evropě poměrně krátkou a vzácnou záležitostí. Častěji se s nimi setkáváme (samozřejmě kromě země původu) třeba ve Spojených státech, ale tosa nepatří mezi plemena uznávaná americkým svazem AKC, a proto je import u USA spojen s problémy s registrací psů do plemenné knihy FCI.

Původně byli do Evropy (do Holandska) dovezeni jen čtyři jedinci a po dlouhou dobu tvořili tito psi jediný základ chovu v celé Evropě. Z toho je zřejmé, že takto úzká chovná základna s sebou nesla větší riziko projevů dědičných onemocnění, protože navzájem příbuzní byli i psi pocházející z různých evropských zemí. Tato situace se nyní postupně zlepšuje, protože se přes problémy s registrací do Evropy dovezlo několik dalších jedinců především ze Spojených států. Tím se postupně zlepšuje stav populace a snižuje se příbuznost psů, což má samozřejmě příznivý vliv i na zdravotní stav populace.

Tosy jsou robustní psi, a proto nejsou náchylné k nemocem. Protože nejsou plemenem s extrémními exteriérovými vlastnostmi (nejsou nadměrně lymfatické, nedorůstají nadměrné velikosti, nedosahují nadměrné hmotnosti),je péče o ně snazší než u některých jiných molossů. Jsou to však velcí psi, a proto rychle rostou a potřebují kvalitní krmivo s vyváženým obsahem živin, minerálů i vitamínů. Zvláště ve vývinu bychom jim měli podávat kvalitní krmivo v přiměřeném množství, aby pes dostal v potravě potřebné vitamíny a minerály, ale abychom ho současně nepřekrmovali. Nešetrný přístup ke psovi ve vývinu může na nevyzrálé kostře zanechat trvalé následky, a proto psa nesmíme v této době přetěžovat. Tosy jsou odolné proti bolesti, a proto bolest související s přetěžováním nebo chybnou stravou se u nich projeví až v okamžiku, kdy mohou být škody nevratné.

Protože tosa není extrémním plemenem, její průměrný věk zhruba odpovídá věku ostatních srovnatelně velkých plemen.

 

 

 

black-tosa-inu-yellow